Podruhé v zahraničí, aneb ztratil jsem se
Tak jsem se včera vrátil z dovolené z Německa, ale moc nechybělo a zůstal jsem tam navždycky.... Ale pěkně popořádku. Minulý víkend mě páníček naložil do našeho auta a jako obvykle jsme někam jeli......a jeli ....a jeli.....déle než na cvičák.....a jeli... a stále jeli......dál než do Tábora.....a jeli a jeli, no co vám budu povídat, byla to tak dlouhá cesta, že i páníček se cestou musel venčit a to on obvykle nedělává. A tak jsem si myslel, že jedeme k mojí mámě Flóře do Buchlovic. No, nakonec to bylo úplně jinak, po několika hodinách jsme vystoupili u té jedné tety v Německu, co bydlí na tom velkém statku na samotě a kde se dá tak báječně lítat po sadu, po polích, po lesích.... Celý týden jsem si báječně užil. Chodili jsme do lesa, stopovali srnky, plížili se podrostem, zmokli v lese, cvičili poslušnost....a hlavně jsem běhal jak o závod prostě jen tak, z radosti
.
Poslední den ráno, páníček už měl vše zabalené a že se půjdeme ještě před dalekou cestou vyvenčit na sad. Pustil mě z vodítka, já jsem si čmuchal a pobíhal kolem něj aby se mi náhodou neztratil. No a v tom se to stalo - zaběhl jsem za roh stodoly a když tam páníček došel už jsem tam nebyl. A nebyl jsem ani nikde v dohledu na sadě, na polích v okolí...prostě jsem zmizel. Páníček volal, běhal po sadě, hvízdal, hledal mě, ale marně. Páníček našel několik mých stop asi 150metrů od stodoly v blátě na cestě směrem k vesnici, hledal mě v blízkém lese, pořád mě volal, už i koukal do různých strží a příkopů, jestli tam jako někde neležím zraněný, ale nic. Plný beznaděje, že během jedné vteřiny přišel o milovaného pejska páníček obtelefonovával všechny sousedy, aby se ozvali, kdyby mě zahlédli, volal i místním myslivcům, jak vypadám, že mám známku z Prahy
a že nejsem škodná!!! Pak zase páníček nasedl do auta a pomalu projížděl lesní cesty směrem k vesnici, volal, hvízdal...nic. Jel směrem k okresní silnici, aby mě mohl odchytit dřív, než vběhnu pod auto, pokud už není pozdě
Asi po 1,5 kilometru, skoro už u okresní silnice najednou uviděl na cestě jednu sousedku, jak je přikrčená u svého otevřeného auta a láká k sobě jedno úplně mokré strakaté stvoření
, které se nadšeně vrtělo na jejího velkého čuvače, kterého vezla... Hned jsem běžel k páníčkovi a během minuty jsme byli od bahna a úplně mokří oba. Tu radost vám ani neumím popsat. Ještě že si ta paní všimla, že mám na sobě známku!
A já byl spokojený a šťastný a myslím, že můj páníček ještě malinko víc, vždyť mě hledal skoro 2 hodiny! Dodneška nikdo neví, jestli jsem uviděl kočku, nebo z jakého jiného důvodu jsem takovým sprintem během pár vteřin zmizel ze sadu...